Pozor na studenty středních škol

Je celkem běžné, že hotely využívají vysokoškolské studenty jako brigádníky v různých odděleních. Studenti pracují na dohodu o provedení práce zpravidla na recepci, pomáhají v účtárně nebo v obchodním oddělení. Zapojení do pracovního procesu pro ně zpravidla není tak složité jako pro studenty středních škol, protože většina z nich již zkušenost s nějakou brigádou má.

Každý z nás již byl v situaci, kdy přišel do hotelu nebo restaurace student střední školy a ptal se, zda by k nám nemohl chodit 3 týdny v listopadu nebo v květnu na povinnou a bezplatnou školní praxi. Všichni také víme, že každý nový zaměstnanec musí být kvalitně zaškolen, aby pak svou práci dobře vykonával. Stejně tak musí být zaškolen i každý student. U studentů středních škol je to složitější o to, že řada z nich nemá prakticky žádné pracovní návyky.

Naše poslední školní praxe slečna Anna, která u nás sama požádala o praxi a souhlasila s prací v zázemí recepce, rezervací a fakturací, nedokázala naplnit sešívačku, nevěděla, proč je zarážka v děrovačce, pojem pracovní výkon jí nic neříkal. To, že musí zadanou práci dokončit neakceptovala, neboť cituji: „Má smlouvu do 16.00“. Po dvou dnech práce zavolala, že: „…je jí špatně“, a už nikdy nepřišla. Když jsme ve škole ověřovali její pracovní neschopnost, bylo nám řečeno, že nemůže pracovat v administrativě u psacího stolu ze zdravotních důvodů, a že si praxi odpracuje jinde a na recepci.

Zůstal nám rozum stát nad jejím nezájmem dodržet smlouvu, kterou podepsala a neschopností školy a rodičů být důslední. Dále nad omezeností studentky Anny, která nepoznala, že se v zázemí může naučit 100x více než by se naučila stáním na recepci. Tam by klientům popisovala cestu do centra Prahy, protože ke kase by jí stejně nikdo nepustil.

Dostala šanci proniknout do procesů od rezervace po archivaci faktury, kterou nevyužila. Navíc projevila absolutní nezájem o cokoliv, když nám druhý den své praxe řekla, že jí ta práce nebaví. Budiž ji přáno, aby v životě dělala jenom to, co jí bude bavit. Jestli vůbec někdy zjistí, co to je. Osobně si myslím, že v 19 letech, by to již mohla vědět.

Ptala jsem se později ředitele jedné střední školy v Praze, jak poznat toho, kdo má o praxi opravdu zájem, abychom poskytly tuto příležitost člověku, který se tomu po maturitě opravdu chce věnovat.

Zde jsou jeho rady:

1. Při prvním kontaktu zjistit, zda má základní pracovní návyky. Zda si poradí se sešívačkou, tonerem v malé tiskárně, nebo zda ví, na co se používá štětka na záchod.
2. Pokud mu škola dá čas na to, aby sám obcházel firmy, tak má čas i na to, aby v té firmě 1-2 hodiny zůstal. Během té doby se dá zjistit, jak se k práci staví. Pokud jenom nechá telefonní číslo a odejde s tím, že nemá čas, tak to o něčem svědčí.
3. Dále si prověřte školu a to, zda na ní šel přes přijímačky, nebo zda rodiče zaplatili, aby se vůbec někam dostal.
4. Ověřte si ve škole, jaký má přístup k práci tam.

A jedna moje rada:

Předem si dobře promyslete, zda máte dostatek času zapojovat do pracovního procesu studenta střední školy s nulovými pracovními návyky.

Jedinou satisfakcí pak pro vás budete jenom jeho závěrečné hodnocení. Škoda, že jsme neměli příležitost napsat ho na studentku Annu.

Autor: Dana Petrunčíková 

Související články:

Jak snížit hotelové náklady Co způsobíte, když dáte GTA exkluzivní ceny?